Moje zkušenost - ne, nezmizí.

Banaopak se přecitlivělost věkem ještě více vyostří, ale podle mě k tomu musí mít člověk určité dispozice. Já je mám, a vím o tom, takže u mě není co řešit - jsem schopná nespat kvůli tomu, že malý večer jen trochu pokašlával a celou noc už bdím a poslouchám, jestli nekašle a už v hlavě spřádám varianty na příští dny - jestli bude nemocný a budu s ním doma, tak jestli mám v práci dodělané všechny resty...., a hlavou se mi honí, kdy a jak býval nemocný ten starší syn a jak jsme to vyléčili....prostě já jsem schopná probdít noc opravdu kvůli každé prkotině.

Nemluvě o tom, že mám neustále "na krajíčku" a stačí mi banální vzpomínka a už bych se rozbrečela....Nejsem schopna a neumím být nad věcí, trochu závidím všem, kteří dovedou žívot brát trochu zlehka a nedělat si ze všeho těžkou hlavu jako já.

Nějakou psychoterapii nebo prášky jsem ještě nebrala, ale zpětně si uvědomuju, že po narození staršího syna jsem zřejmě měla někam jít, ale tenkrát - bez internetu, bez jakýchkoliv zkušeností a vědomostí a bez možnosti moje pocity komukoliv říct - jsem se s tím nejhorším zlomem přecitlivělosti musela vypořádat nějak sama....až teď se dočítám, kolik je takových případů jako jsem já.