a jinak jsme jeli třeba na kolech-v lese....já,můj taťka a můj chlap...toho jsme jednu dobu předjeli a šlapali do kopce /asi tři km/ a chlap pořád nikde...mobil jsme neměli ani jeden:-(...čekali jsme nahoře a on pořád nejel,tak taťka,že pojedem,však on dojede...já normálně nemohla ani šlapat-bo už jsem ho viděla,jak někde leží s infarktem...celou dobu jsem o tom musela přemýšlet-ale říkala jsem si,třeba jen píchl...ale normálně se mi málem třepaly ruky...fakt hnus....jak jsem ho pak ráda viděla,když dojel:-D-no,do té doby než mě seřval,proč jsme na něho nepočkali,že mu uchází kolo a musel pořád pumpovat.