Předchozí příspěvek mi sem skočil ani nevím jak..ten sem nepatří..

Jinak ke strachům - mám a to extrémní.. Od dětství, to byly obavy o mámu, přišla o pár minut později z práce a já běhala po celém bytě..okno - balkon - okno - balkon...celá jsem se třásla, bolelo mě břicho, měla jsem pocit, že se každou chvíli zblázním..
Teď to pokračuje, hlavně o manžela, když se zpozdí nebo se mu nemůžu dovolat, vidím pak to nejhorší co se mu mohlo stát.. Platí to i u dětí (ty jsou malé, takže jsou v doprovodu jiného dopělého, ale i tak) a stále u matky.
Stačí, když třeba přijíždím k domu a slyším sirénu sanitky a už je mi "jasné", že se stalo něco mému muži nebo dětem, kteří jsou doma.. Polije mě horko, mám takový jakoby šokový stav, všechno zpomalené, jsou to opravdu hnusné stavy..
K psycholožce jsem se odhodlala jít poprvé před rokem, docházím na terapie, ale změna žádná, mám pocit, že spíš k horšímu..
Nevím co s tím, snažím se blízké těmito stavy neterorizovat, ale jde to těžko a říkám si co bude za pár let, až budou děti samostatnější a budou chodit do školy, na kroužky apod. samy...