U nás to tak bylo.
Odstavila jsem Terezku ve 2 letech a 2 měsících, když jsem byla zhruba v 18. týdnu současného těhotenství. Kojila jsem jí pořád několikrát denně, večer usínala od narození u prsu, kojila jsem jednou v noci, když se probudila a přisála,a vždy při ranním probouzení. Myslela jsem si, že odstavení bude opravdu těžké. Maminka, tchýně i tátova současná žena mě strašily děsivými historkami o odstavování takhle velkých dětí. Já jsem se o nic nesnažila, byla jsem smířená s tím, že bude kojit dvě pijavičky:-))

Poslední srpnový víkend mi ze dne na den zmizelo mlíko. Příroda byla rozumnější než já. Vysvětlila jsem Terezce, že mlíčko už nemáme, že všechno vybumbala. Bez jediné slzy pak chodila, vysvětlovala všem, že mlíčko už nemáme./Naštěstí jsme byli v Německu, takže to většina lidí s námi neprožívala :-))/ Večer trochu fňukala, tak jsem jí uzpívala a umazlila. Po pár dnech přišla s tím, že zkusíme, jestli tam není mlíčko, vykasala mi triko a přicucla se. Konstatovala, že tam není nic a od té doby si už povídáme o tom, jak tam bude pro Vojtíška, protože nebude mít zoubky...a ona už ho prý nebude bumbat! To doufám.
Asi před týdnem mi řekla ve vaně."Už nemáš mlíčko, už máš jenom prsíčka."


Ještě k Novému Smíchovu. Taky jsem viděla maminky kojit na těch záchodcích. Skoro se mi z toho zvedal žaludek. Vždyť je tam nahoře tolik restaurací... A stačí si dát třeba kafe, nemusím se nacpat u Mekáče /teda, já se tam klidně nacpu/. Ale to je každého volba.