Terinko,jsou to možná tvrdá slova, ale asi to tak je.

Já jsem nyní (v necelých 30) zjistila a hlavně si uvědomila, že máma rozhodně neměla taky dětství jednoduché, jak "nakoupila" tak "prodávala" dál na nás dětech. Vztahy ideální nejsou,ale lepší se to. Mámu mám jen jednu. Když má špatnou náladu (je dost velký manipulátor),tak si pobrečím a jdu dál. Další setkání je třeba lepší. A hodně věcí si snažím nebrat moc osobně. Máma se teď na "starý" kolena i dost změnila. S tátou se rozvedli...

Já se snažím žít tak,abych si jednou nemusela vyčítat, že jsem svý mámě neřekla, že jí mám ráda a že jsem s ní nebyla v kontaktu, odpustit a žít tak, abych ten bludný kruh nic moc vztahů a "psychického násilí na dětech" porušila a abych nedělala já svým dětem,co dělali generace přede mnou...

je to složitý.