Tak to máš svatou pravdu a dobře děláš, znám to velmi dobře, manipulátor, je můj táta a obrovský, nejdřív je on, pak nic, pak bůh, pak nic, pak jeho potřeby, pak nic a nakonec my ostatní. Přesto se snažím žít tak, abych mu jednou u jeho hrobu mohla dát s láskou sbohem a mohla s mírem v duší žít dál. Moje neteř to neudělal, velmi mi to připomíná Janu, když její maminku odvezli do nemocnice, tak mi to volala, její mamka byla moje švagrová a řekla, že mámu odvezli, že to vypadá, že si tam pobude a že je to super, že bude doma na chvíli klid. Máma umřela za 5 dní, je to dneska 13 let, neteř dodnes trpí, dodnes pláče na oslavách a ten pocit viny, ten jí ničí a není nikodo a nic, kdo by jí té viny zbavil, to by mohla jen její máma a ta tu není. Tak jen, aby to nepotkalo Janu, moje rada zní, obrousit svou hrdost, zapomenout na své pocity ublíženosti, smířit se s faktem, že máma je chladná a dávat jí svou lásku a nečekat vděčnost, pak se jí bude žít mnohem lehčejí.