Valkýro, já vím že za tohle nemůžu a za tohle se neobviňuju. Tohle nikdo nemohl vědět, při této nemoci je imunita v háji a člověka ohrozí cokoliv, nemohli jsme nikdo vědět, že to přijde takto rychle. Spíš za některá svá slova a chování v její nemoci, za svou necitelnost, když jsem se jí snažila předkládat svůj pohled na její nemoc, svůj způsob pomoci, a neposlouchala, co chce ona. Dnes už bych jednala jinak a plně bych respektovala její volbu.
To ona chtěla, ne poslouchat rady a výčitky, že by měla jednat jinak.
Ano, ze mě mluvila bolest a tušení, že to nedopadne dobře, chtěla jsem pro ni to nejlepší, ale to nejlepší by bylo držet zobák a podpořit ji. Být s ní. POslouchat.

Na místě Jany bych neřešila staré spory a prostě za ní zajela. Na to je dost času, pokud se z nemoci máma dostane. Protože pokud se nedostane, tak ventilace svých postojů na výchovu stejně nikomu nepomůže...

Jano