Tam je pak průšvih, když se do porodnice nakonec stejně musí - do takové situace jsem se bez vlastního zavinění (tzv. vis maior - vrozená infekce, jejíž příčina dle vyjádření ošetřujícího lékaře nebyla v domácím porodu; na povinném testu na streptokoka jsem byla dokonce 2x) dostala a od gynekologů včetně primáře se mi dostalo takového kázání (včetně křivého obvinění mého i mé porodní asistentky), že jsem si připadala jako čarodějnice před upálením
A musela jsem být zticha, protože bych jinak mohla přijít o lůžko na gyndě a musela bych na novorozeneckou JIP dojíždět. Mám to sice autem 10 minut, ale jezdit každé 2,5 hodiny tam a zpět by bylo, zejména v noci, poněkud náročné
A dítě si na příjmu přehazovali jako horký brambor (z novorozeneckého nás poslali na standartní dětské, kde ho vysvlíkli a v rozepnutém kabátku jen s plenkou ho i s autosedačkou předali zpět na novorozenecké - tato procedura trvala asi hodinu a k nám se pak nepřímo dostaly zvěsti, že jsme přinesli podchlazené dítě), ještěže se infekce rozvíjela pomalu
Tedy já po osobní zkušenosti hodnotím domácí porod jako méně bezpečný z toho prostého důvodu, že v českých podmínkách je značné riziko, že pokud bude potřeba vyhledat lékařskou péči, nebude zdravotnický personál jednat dost rychle a místo lékařské péče bude mrhat čas kázáním (což je ale případ spíš gynekologů, naopak na novorozenecké JIP byli všichni úžasní a naprosto profesionální). Jinak pokud jde o vlastní průběh porodu, pro mně osobně mi stále vychází domácí porod jako bezpečnější varianta (a jsem přesvědčená, že hladký a rychlý průběh porodu a dlouhé setrvání na pupeční šňůře měly vliv na rychlé zotavování synka - nedovedu si představit, že bych ho rodila stejně jako prvního syna - s oxytocinem, hroznými bolestmi a přitom v závěru porodu bez kontrakcí, s tlačením na břicho - obávám se, že tím, že se rodil už nemocný, by porod nemusel přežít nebo by mohl mít trvalé následky).