Muj syn se zbavil plinek az pred tretim rokem. Delala jsem vsechno mozny,aby na ten nocnik chodil, ale tim jsem byla sama proti sobe. Cim vic jsem se snazila, tim vetsi odpor k nocniku mel.Nepomahaly zadne odmeny, ani po dobrem, ani po zlem. Tak jsem se na to jednoho dne proste vykaslala. Mela jsem z toho akorat nervy a syn taky. Navic kdyz byl bez pliny,tak curani proste drzel a pak uz se kroutil, ale na nocnik proste nesel. Vykaslala jsem se na "chytre matky", ktere odsuzuji trilete deti s plinou a krouti hlavou nad tim, ze moje dite ma plenu a jeji dite uz je od roka bez pleny. Tohle z duse nesnasim. Muj syn zacal chodit v patnacti mesicich a to jsem si od dokonalych matek vyslechla komentare o tom,ze to neni normalni, ze je liny, ze jejich dite blaaa blaaa blaaa. No ale vratim se k tomu nocniku. Proste jsem nocnik schovala a prestala resit a do 14-ti dnu jsme byli bez pleny. Syn si sam rekl,ze chce na nocnik. Od te doby byl bez pleny i na noc a nikdy se nepocural. Mam 14-ti mesicni dceru, ktera chodi od 13 mesicu a je daleko sikovnejsi nez byl v jejich letech syn. Jenze zase ve 14 mesicich umel uz spoustu slov. Dcera nenapodobi ani pejska. No a co? Kazde dite je jine a ze zrovna neni jako dite jine matky je uplne jedno.