A já mám zase pocit, že ty co jsou ve vztahu skutečně šťastné, si většinou uvědomují, že měly obrovské štěstí na partnera. Na nás „vztahově neúspěšně“ se většinou vytahují s argumenty: nemáme vztah jako prioritu, málo se snažíme, špatně vybíráme, hledáme výmluvy… spí ty, co samy až tak šťastné ve vztahu nejsou, ale dokážou se upozadit, obětovat… přitom ale tak trochu skřípou zuby, protože si moc dobře uvědomují, že to mají navždy, neboť kdyby nedejbože musely taky vyrazit na ty seznamky, byly by na tom ještě hůř než my.
To prosím berte jen jako další trapnou generalizaci, kterými se tato diskuse jen hemží.
Běžím s dcerou na vánoční besídku!