Mám zkušenost se starými a nemocnými členy rodiny a zcela upřímně řečeno, pozitivního na tom neumím najít nic moc Ti, co o dotyčného pečují, si možná uvědomí ledacos o životě, o jeho konečnosti a o tom, jak je důležité mít někoho, kdo se ve stáří a v nemoci o člověka postará. Ale pro toho starého nemocného člověk je to hrozné, nelze mu kolikrát nijak účinně pomoci a je to celé takové smutné a beznadějné Narovinu, nejvíce ze všeho jsem si z toho odnesla strach, abych na konci života nezažívala to samé