Nano, možná jsi to tady nastínila. Píšeš, že se člověk brání všem osočováním a dokonce i odpuštěním pocházejícím zvenčí. Já to chápu. Člověk je bytost svobodná a když Tě někdo bude do něčeho tlačit ať už špatného nebo dobrého, může to spíš vyvolat odpor a právě i vůči tomu dobrému, tedy jak jsi psala odpuštění. Pro mě je cesta spíš v samotě vyklopit svoje srdce před Bohem a řešit to především s Ním, mluvit k Němu o všem a taky od Něj čekat reakci a pomoc. Vždycky mi přišla nějaká úleva a pomoc nebo nástin řešení. Jinak jsem na netu tak před rokem četla rozhovor s psycholožkou, která se jako téměř jediná v Praze zabývá postint.syndromem a mluvila velmi rozumně a bylo vidět, že toho opravdu hodně ví a navíc je empatická. Snad bys to někde pod heslem post.s. našla, já mám samozřejmě naprosté okno, kde jsem na to narazila. Ono to téma se mi zdá tak intimní, že je to asi těžký rozebírat na veřejné diskuzi, aby pak opravdu žena nedostávala jen ty různé dobře míněné rady, které ale právě můžou vypadat jako od těch samozvaných "božích mluvčí", jak psala Greinne. Ono ve snaze napsat někomu něco moudrého, co by pomohlo pak může vypadat jako trapná fráze. To by se mezi 4 očima tak rychle nestalo...