A ještě bych chtěla dodat, že tím syndromem netrpí všechny ženy po UPT a skutečně to není pravidlem. Ty, které jo, si to však vyžerou skoro i za ně..
Osobně vlastně pociťuji respekt k ženám, které učinily to rozhodnutí a okamžitě se s ním vyrovnaly. Nemyslím že by to bylo pro to, že by se rozhodovaly lehkomyslně, ale pro to, že prostě mají jistotu, že udělaly to, co bylo v tu chvíli nutné.
Níže Vaclavka podotkla, že do kočárků na děti jiných matek se po UPT se slzami dívají právě ty, které se rozhodly pod nátlakem. Souhlas.
Dokonce se zpochybňuje vůbec existence nějakého postinter. syndromu (Uzel).