Tak jsem si dohledala časové souvislosti a začíná to být jasnější. Abraham měl žít cca 2000 let př.n.l., ale Zákon (desatero) byl skrze Mojžíše lidem dán až někdy ve 13.stol. př.n.l. Takže v době, kdy Bůh žádal po Abrahámovi obětování jeho syna, kterého mu žena porodila ve věku jeho 100 let, nešla tato boží žádost proti ničemu, co Bůh kdy předtím od lidí žádal. Tím, že Bůh nakonec Abraháma v oběhování zastavil, zřejmě má být vyjádřeno, že následujeme-li vůli Boha, vyplatí se nám to, i když nevidíme smysl žádaného úkolu. Dále uvažme, že z pohledu Abraháma by jeho syn Izák po smrti pozemské přeci stejně žil věčný život u svého Boha. Z tohoto pohledu Abrahamovo odhodlání v té době a jako prokázání víry chápu. Sama ale (ač nevěřící) Desatero znám a tudíž bych odmítla uvěřit, že by Bůh (existuje-li) ještě dnes žádal obdobnou oběť a že by bylo důkazem víry takovou oběť provést. Bůh, který by žádal, co sám zakázal, by nemohl být můj Bůh.