Anni - mně pan doktor panáka po ránu.
Ad a) panáka si můžu dát tak v zimě a to rumu, který kupujeme do cukroví, tady se tvrdý alkohol nevede,
ad b) bych měla prsty roztažený jak plovací blány celý den, asi bych byla opilá..

ale pravda je, že jsem se naučila hodně pít vodu... (a pořád někde odbíhám, že... ), jakmile se mi zamotá hlava, napiju se - taky nosím velkýýý kabelky... nejnižší naměřený 80/50.. a to už mne málem sbírali.

Jinak - ad nepití na společenských akcích - výmluva na léky zabrala vždycky, případně... do vinárny nejdu, tam je to jasné, že ochutnávka, piju, když mám chuť a náladu.


Doufám, že démona alkoholismu jsem odehnala ve chvíli, kdy jsem si tak 2-3 x týdně dala vínko a měla pocit po druhé, třetí dvojce, je mi nápadně dobře (předtím všechno bolelo - vyloženě fyzicky), fyzická vyšetření negativní.
V tu chvíli jsme si došla k psychiatrovi, aby mi bylo sděleno, že mám panickou poruchu a endogenní depresi. Rok a půl antidepresiva, na ty jsem se zpočátku bála dát si i malé pivo po vepřové se zelím. Pak - po dohodě s lékařem - jednou za čas malé pivo k jídlu.

Jinak stav jak po těhotenství a kojení... tj alkoholový novic) a velmi opatrná.
V úplné abstitenci tedy svou cestu taky nevidím, ale představa, že se "zmrskám" jako zamlada... no díky, by mi bylo zle 14 dní. A minule jsem si to pivo po obědě nedala... blbec... a dva dny jsem úpěla, vytrestal mne žlučníkový záchvat. Po zelí se musí (já tedy asi ano). Ale taky nemám potřebu... v blbé náladě, ani v té dobré, na to musí být nějaká speciální.

Cigáro je mé prokletí, to tedy ano.