uklidním tě, nedávno jsem v polospánku vyšla ven oknem.... - pro vysvětlení, bydlíme nově, šla jsem na WC (POTMĚ, ABYCH NEVZBUDILA MUŽE) a tam, kde kdysi byly dveře je francouzské okénko šířky 40 cm, ví bůh, jak jsem tím prošla, ale najednou jsem stála v noční košili ve sněhu .... to bylo probuzení.

Neustále potkávám jídelní stůl. Už jsem ho posunula o pár cm, prd platné. Skleněný a rohy má ostré (hajzlík), takže mám nad zadkem - kolem ledvin modřiny i škrábance.

A obíhací pult v kuchyni, ten mne vyloženě miluje, nějak nestíhám ten samba krok - zakroutit boky včas.

Poslední moje milované místo je vytírání pod schody. Vždycky, ale pokaždý se prásknu do hlavy v místě, kde se schodiště točí, asi v zaujetí úklidu, si budu brát helmu.

jo a manželovi jsem v bývalém bydlišti nastavila doprostřed místnosti knihy a židle. Jezdíme tam vyklízet a ten lustr nad původním kuchyňským stolem, co tam není, ho tak přitahuje, že má rozseklý čelo už potřetí.


Nosíme brýle oba, ale o tom to není. Jak berani. Rozjetý a jedéééém.