..např.ztráta partnera, úmrtí blízké osoby, zrada kamarádky atd. Nemyslím situaci,kdy čas rány zhojí, aleztrátu apod. si stále uvědomujeme, na ty lidi nezapomínáme... myslím situaci, kdy to pořád bolí stejně nebo se to s časem naopak zhoršuje. Ze svého okolí znám dva lidi (oba jsou mladí), kteří jsou na tom rok po úmrtí blízké osoby (v jednom případě partner, v druhém máma) psychicky hůře a hůře. Já jsem taky prožila určitou ztrátu (ten člověk žije, ale možnosti komunikace jsou omezené, ne protože jsme to tak chtěli,ale vlivem vnějších okolností) a stále se s tím nemůžu smířit.. čas vůbec nepomáhá, naopak každý den je prostě jen den navíc, kdy mi chybí. Stále jsem ve stavu odmítání reality, přestože si velice usilovně vše racionalizuju. Teď po roce a čtvrt už se možná malinko začínám odpoutávat, tak snad se to s příchodem nového roku zlomí. Ale nechci psát konkrétně o sobě, ptám se všeobecně.
Všem krásný den