Grainne nepsala jsem o potlačení smutnk a nuceném veselí. ALe o tom, že rok je ještě krátká doba na to, aby člověk MUSEL být v pohodě, že to může trvat roky. ALe i tak že je lepší se dívat a hledat to lepší, ne se utápět v něčem, co stejně nemůžeme změnit. POkud ustrneš v trápení a nezajímá tě nic jiného než cobykdyby a nemyslíš na nic než toto, tak je někde chyba. A pokud si člověk nepomůže sám a nepomůžou mu ani kamarádi, pak je na místě nějaká odoborná pomoc. To, že to smutné zůstane - zůstane, ale když to nejde změnit ( při úmrtí je to jasné, ale i když se jedná o živoucí trápení) , nezbyde, než se nějakým způsobem SMÍŘIT a jít dál. Že to zas a znovu vyplave ( právě třeba při nějaké situaci) je jasné, ale časem to opravdu bolí čím dál míň. Časem můžou být roky.