Stalo se mně něco, co nepřebolelo ani po skoro pětadvaceti letech, ten kdo to způsobil už nežije a já místo abych si oddechla, bolí a vadí mně to stejně, takže tě nepotěším, zapomenout se nedá, vždycky se najde něco co to připomene, dcera v pubertě a strach o ní, šťastná usmívající se rodinka ( i když mám taky supr rodinu, tři fajn děti co jsou někdy k sežrání a někdy prudí chlapa o kterého se mohu opřít) snad jen po materiální stránce to stojí za prd, ale to asi patří ke mně i jako děcko se u nás musela počítat každá koruna, ale stejně si myslím, že jsem vlastně šťastná, ale ten ,,bolavej zub tam je a vždycky bude"