je to asi to jak si zpětně ten zážitek vybavuješ. Když nevíš do čeho jdeš je to celkem šok.
A obzvlášť pokud je lékař neempatický a neobtěžuje se tě informovat o průběhu.

Mně první punkci dělali jako dítěti snad 4letému,takže jsem z toho měla hrůzu, při druhé punkci jsem se už těšila na tu úlevu a na tu obrovskou stříkačku,kterou se to proplachovalo,fascinoval mě ten houmr co jsem vysmrkala A při třetí punkci už jsem naprosto v klidu seděla v čekárně s dráty v nose a honila machry před děckama,který byly strachy podělaný a já byla hrdinka,která věděla,že to nic není.

Já teda mnohem hůř snáším píchnutí do prstu pro odběr kapky krve, v podstatě si raději vždycky nechám vzít krev z žíly než se nechat bodat střepem do prstu