Ono se to vyvíjelo.
Nejdřív jsem nabídla doučování.
Pak jsem si všimla, že děti nemají pastelky. Dostaly pastelky. Rodiče vzkázali velké díky .
Tak jsem občas něco zaplatila. Rovnou paní učitelce, nikdy jsem nikomu jinému peníze nedala. Děti se radovaly, rodiče děkovali.
Pak se blížil školní výlet, povídala jsem si s dětmi o cestování a došlo mi, že se velmi pravděpodobně tyhle děti nikdy nikam nepodívají. Počkala jsem do posledního dne, kdy bylo třeba peníze zaplatit, jestli se třeba nestane zázrak .-). Nestal. Tak jsem jim zaplatila výlet.
A pak už to šlo nějak samo.
Dneska dostaly dárky k vánocům. Poprvé v životě.