já bych k tomu všemu dodala: cesta bez překážek nikam nevede. když máte autistické dítě,tak je je asi zacházení s ním specifické, stejně jako je specifické to dítě. Myslim, že každá naděje pro tyto lidi je dobrá. Já mám teda děti v normě, ale stejně na ně někdy řvu jak histerická kráva, a to si myslim, že je pro ně horší, než pevné objetí maminky v pořadu. Protože já si tím hlavně ulevuji, kdežto ona chce ulevit tomu prckovi