Já jsem terapii pevným obětím používala u obou dětí, aniž bych tušila, že něco takového existuje
Prostě když byly ve věku, že zkoušely kopat, štípat, kousat, vzala jsem je na klín, objala a opakovala "nesmíš (kousat, kopat....), nelíbí se mi to, vím, že se zlobíš,ale (nekousej, nekopej...)"
Fungovalo to, někdy to trvalo pár minut, jindy půl hodiny nebo se to muselo opakovat. Ale mělo to větší efekt než rána na zadek nebo zavření dio pokoje. Dítě podle mě u toho cítilo, že ho mám opravdu ráda.

Taky jsem tuto metodu používala na letních táborech kam jezdily i problémové děti. měli jsme jednu holčičku s afekty, kousala, kopala, mlátila sebe i ostatní, když to na ní přišlo. Nepomohlo nic, až ě napadlo jí prostě pevně chytit, držet a nepustit. bylo to naprosto vyčerpávající, zvláštní a smutné. Nejdřív se bránila, křičela, snažila se vykroutit, ale pak jakoby zvláčněla, rozplakala se a nakonec mě objala. Byo to fakt hrozně zvláští, ale pomohlo jí to. I nám.
Až někdy v loni jsem přečetla knihy paní prekopové a zjistila, že toto ve svých knihách popisuje a radí. Já prostě dělala jen to, co mi řeklo srdce.