Právě jsem shlédla dokument z čínských sirotčinců a brečím jak želva. Už nějakou dobu přemýšlím, že bych místo dalšího těhotenství dala domov dítěti, co nemělo štěstí, a nemám strach, že bych ho neměla ráda jako ty vlastní - mateřská láska u mně vždy přicházela postupně a až po porodu. Myslíte, že je u nás možná adopce z Číny? Teď to asi nedostanu z hlavy, ta malinká miminka, kterým přikrývají hlavy peřinama a doufají, že umřou, protože pro ně nemají místo, pláčou tam, sami, nikdo se o ně nestará, nikdo je nepochová