já sem na tom podobně s těma kamarádkama.. i stím lifrováním do pokojíku, u malé se mi to hodně osvědčilo, kolikrát už šla i sama.. a teď už nemusí chodit skoro vůbec..

kamarádky nějaké mám, ale ono kdo nemá dítě s ADHD tak to moc nechápe, jak jste na tom vy? už jste byli na tom vyšetření?
ono se nic nezmění, pro mě se ale změnilo to, že jsem zjistila, že se malá nechová tak proto, že já selhávám jako matka, ale prostě si nemůže pomoct, prostě nedokáže ovládat a kontrolovat emoce tak, jak se od tříletého dítěte čeká a trošku sem si ujasnila některé výchovné postupy a hlavně hodně pomohlo, že to slyšel manžel a začal se k ní chovat taky jinak.
Z příbuzných to moc lidí nechápe, jen moje rodina, ji bere takovou jaká je, ač je jednou miluje a jednou odmítá, ostatní se cítí dotčený a snaží se ji třeba vydírat o pusu.. což mi přijde ubohý, ale člověk s tím nic nenadělá.
Máme super dětskou dr, která to chápe a dobře poradí a když je nejhůř, tak chodíme na pokec za ní.

A ty to máš všechno ve dvojím provedení a chlapci mají projevy horší než děvčata - obecně tedy.

misch, držím palečky, kdybys měla chuť, tak mi písni na mail. Už jsem si tady takhle našla jednu kamarádku a občas si píšeme po icq a maily a je to moc prima mluvit s někým, kdo to prožívá obdboně a ví o čem je řeč, ne jen, že si myslí, že ví o čem je řeč, to je totiž děsně velký rozdíl