Tak s tím souhlasím, že skromnost je někdy i na závadu. Nedávno jsem tu psala o rodičích, kteří řeší jen peníze. A částečně se jim podařilo vybudovat určité postižení i ve mě. Připadám si provinile, když si koupím cokoliv, co nutně nepotřebuju. Např koláček nebo čokoládu. Nový svetr, když ještě nějaký nositelný mám atd...To pak vždycky myslím ještě dlouho na jejich slova jak jsem rozhazovačná a nikdy si nic nenašetřím. Nejdená se o věci, které bych si nemohla dovolit. Ale o takové, co prostě jak oni říkají - nutně nepotřebuju k životu. Můj otec si kupuje na svačinu do práce suché rohlíky aby ušetřil. Připadám si pak úplně nepatřičně, když si koupím např nějaké lepší pečivo.