Aneko, a co je tedy přednější, když mám někoho ráda a vím, že mu na něčem záleží, a přitom to "něco" je takové, že mně to vcelku nic neudělá?

To, že se mi zkrátka nechce a tak to neudělám, případně to neudělám z trucu, že se to ode mě očekává, tak aby to nebyla "povinnost", zkrátka dostane přednost to, co chci JÁ?

Nebo dám přednost tomu DRUHÉMU a nějaký dárek mu koupím, protože i když mně je to u pr..le, tak vím, že jemu není a mrzelo by ho to, a mně to vcelku nic neudělá, nejde o to, že ustoupím v něčem ukrutně podstatném?

Jistě, že když se někdo celý rok chová hnusně, tak to dárek na vánoce nenapraví, ale představ si, že oni jsou i lidi, co se k sobě celý rok chovají hezky a PŘESTO jeden druhému za pozornost pod stromečkem stojí?

Myslím, že takové příležitosti, kdy většina lidí od partnera očekává dárek - nikoli jako materiální bombu, ale jako výraz - vzpomněl jsem si na tebe a chci ti udělat radost - jsou asi dvě do roka. To by se snad i notorický nedávač mohl trochu přemoct, ne?

Asi namítneš, že "vy to máte jinak" - to je sice možné, ale pokud je to pravda, tak jste se na tom dohodli OBA a ANI JEDNOHO to nemrzí. Zakladatelka to holt má jako většina z nás, JI to mrzí a proto je na partnerovi, aby se v tomhle holt dvakrát ročně přemoh".