delfo,

ono to v tom případě s tou "pohádkovostí" toho vztahu asi nebylo tak horké.

Normálnímu člověku snad je jasné, že i když se někdo jednou za uherský rok ožere jak Dán, tak i přes to to může být kvalitní člověk. Kecy o tom, že je jiné, když se ožere ženská a když chlap, jsou jen kecy.

Pokud to není každý den ani obden a ten dotyčný dá najevo, že to nepovažuje za normální a že si je vědom, že se choval nevhodně, tak by to milujícímu partnerovi mohlo a mělo stačit.

Když to řeknu na plnou hubu - partner pro život by mě měl brát i s mými slabůstkami. K čemu by bylo dobré, aby mě považoval za něžnou éterickou bytost, když se občas opiju, a považte, někdy i uprdnu nebo si krknu (tedy ne že by to bylo pro mě národním sportem, ale občas se stane).

Asi bych byla ráda, že jsem se takového člověka zbavila včas.