Spojila jsem se s tou známou, která semnou byla, dle ní se žádná obr ostuda nekonala, prostě jsme blbly, mimochodem, ona je slušná, solidní holka a řekla by mi to. Tak já teď opravdu nevím, jak to bylo s tím válením se pod stolem. Prý jsem se nikde neválela. No, nejím nespím, jak tu někdo psal, ostuda malá týden, velká 14 dní...Docela jsem přemýšlela nad názorem některých z Vás, že potřebuje převahu...dost mi to sedí, dělá mu asi dobře, když brečím, omlouvám se...Samozřejmě že nebudu dělat hrdinku, uvědomuju si, že ožralý lidi vypadají jak vypadají, ožralá ženská není nic pěkného na pohled a vždy jsem to spíš odsuzovala ale sama jsem taková, že pokud mi přítel něco provedl, omluvil se, tak semnou třeba 3 dny nebyla žádná sranda, prostě jsem mu dala najevo, že jsem naštvaná, ale už jsem o tom nemluvila, buď odpustit chci, nebo ne, protože já to zpět vzít nemůžu, i když bych moc ráda. Tak už mi nezbyde, než tomu dát čas, nekontaktuju ho, nechávám to vyhnít, protože i díky Vám jsem si uvědomila tu divnou náhodu, že zrovna ten den mi chtěl říct, ať u něho zůstaneme, proč mi to neřekl na Štědrý den, nebo potom u známých, kdy jsme byli všichni v pohodě a byla k tomu příležitost...takže díky, už mám trochu jasno, že jsem brala celou vinu jen na sebe, jak jsem to všechno zkazila a třeba to je jen jeho manipulace.