Ahoj. Dneska mě řidič v tramvají přivřel do dveří a bolestivě mi přiskřípnul lopatku. Nesla jsem v tu chvíli kočár a přesto, že jsem dala včas znamení tak mě prostě zavřel. Bylo to dost nepříjemný. Navíc jsem měla s sebou malou dceru, ta šla naštěstí s babičkou jako první. V podstatě se mi málem stala moje noční můra- tj. dcera venku, já v jedoucí tramvaji.
Mám pocit, že pokaždý když jedu MHD, tak se mi něco protivnýho stane, buď mi padají ožralové do kočáru (minulá cesta), nebo se mi revizor s černým pasažérem začnou prát pár cenťáků od kočárku. Před časem jsem jela s řidičem, který v prudkém kopci zastavil a jal se jít osobně spacifikovat cestující- ovšem zapomněl na ruční brzdu a nikým neřízený autobus začal sjíždět z kopce dolů. Před třemi lety jsem měla konflit s nějakým patnáctiletým schizofrenikem- ten si něco pomumlával a v ruce držel nůž. Naštěstí mě napadlo vyndat dítě z kočáru, protože pár minut na to autobus zabrzdil a kluk nůž zapíchnul přímo do kočárku
Musím říct, že je cestování někdy kovbojka. Zdá se mi, že se mi zvláštní příhody dějou docela často. Stávají se vám taky takový pikantnosti ? Možná je to normální, prostě moc často jezdím a tak se mi častěji něco přihodí. A to jsou jenom historky, který mám s dětmi- o hořících vlacích a metrech stojících v tunelu nebo mém pádu na eskalátorech ani nemluvím. Naštěstí vše dobře skončí.

Poučení z této mojí historky je takový, že je lepší nalézat s kočárem do prvního vagonu. Když v druhým vagonu řvete o pomoc zaseknutí s dítětem mezi dveřmi- nikdo vás neslyší.