my jsme ale požádali a poprosili, vysvětlovali jsme. Já jsem zvyklá jednat s lidma, takže mě hodně překvapilo, že reakce žádná, nějaký to zamumlání no to je blbý proběhlo . Šlo hlavně o to, že pes štěkal. Už jsme zažili akce, kde pes byl a ležel pod stolem. To bylo v pořádku, dcera si normálně hrála a psa si nevšímala. Jenže tenhle pes právě pobíhal za dětma a poštěkával, poskakoval. Nebyl na jednom místě. Možná by bylo v pořádku ho mít na vodítku.

Ale v tělocvičně ? Nechtěli jsme udělat konflit, šlo o dvě party který se moc neznaly a nestálo nám to za to. Proto píšu, že jsem to vzala terapeuticky, s jejím strachem pracuju odjakživa. Kdyby to šlo, normálně bych dětem psa pořídila to je jedinej způsob jak dceru fobie v tuhle chvíli zbavit. Mám zvířata jinak ráda, ale mám alergii a máme astma a ekzém.

Ano oni to brali tak, že je to můj problém, moje dítě s fobií. Ale sami žádali, abych si hlídala syna čím psa krmí. Takže oni si svojeho psa hlídat nemuseli, ale já měla jedno dítě na ribstolích a druhý bych měla hlídat ? Kvůli jednomu kilovýmu ňafacímu čoklíkovi, kterej klidně mohl buď být na vodítku, nebo spát u majitele v tašce na rameni ?

A bohužel v pozvání nestálo, že to není akce pro psy, ale do divadla psa taky nevezmeš, do supermarketu ho nevezmeš, na tenisový kurty ho nevezmeš. Do tělocvičny taky pes nepatří. A hlavně akce byla jasně definována jako akce pro děti a proto taky brzy skončila. Nešlo o půlnoční paření, tam bych majitele psa kvůli petardám chápala.