Když byl náš pes (jezevčík) štěně, brávali jsme ho leckam, ale byl to kliďas, ležel pod stolem. Štěkat a skákat na lidi bych mu nedovolila (musel by na vodítko, nebo domů)

Čím je starší, tím míň měl podobné akce rád, děti nemá rád vůbec, teď už je starý, hluchý, nevrlý a popravdě i trochu smrdí, takže mezi lidi ho nebereme nikam, kde není vyloženě vítán (ptám se dopředu) - dovnitř už vůbec ne, spíše nějaké grilovačky a tak.

Tolik z pohledu našeho psa.

Z pohledu lidí - nikdy bych mu nedovolila aby štěkal a skákal na děti, jakkoli jinak otravoval (např. žebral jídlo - což teda nikdy nedělal) pokud bych zjistila, že se ho nějaké dítě bojí panicky, nebo že na něj má alergii, nebrala bych ho vůbec, nebo bych ho dala někam, kde by nerušil a pokud by to nezvládl, šla bych s ním domů.

Našeho psa miluju ale vadilo by mi, že jím obtěžuju jiné - tomu bych se snažila zabránit.