Jsem asi magor a necita, ale svoje i cizí děti kladu na vyšší příčku než psa. A to i třeba vodícího. Tolerantní jsem, ale jen do jisté míry. Prostě neberu řvoucí mimino do kavárny, ti, co tam sedí, nešli na koncert mého zlatíčka, ale zrelaxovat. ani mně se nechce poslouchat na podobných místech úpění. Natož tolerovat ječícího čokla, který je evidentně nervózní. A na dětské akci v interiéru, pokud není výslovně pozván nebo akce rodinného rázu a pes členem rodiny, pes nemá co dělat. Venku se s ním můžu odklidit stranou, přivázat ho ke stromu, když obtěžuje, udělat mnohem víc věcí. Navíc nechápu, že si nějaké pako myslí, že by psovi bylo hůř doma v klidu než v tělocvičně plné běhajících a pokřikujících dětí. Náš pes děti miluje, ale na takové akce nepatří.