Partnera pro život jsem našla, až jsem ho aktivně začala hledat přes seznamku na netu.
Do té doby jsem tomu nechala volný průběh, semtam jsem hodně pracovala, občas někoho potkala a užívala si romantiky.
Za nejhorší pro život považuji nic si neužít, skočit po třicítce do manželství, hned mít mimino, najednou není čas nikam chodit, pokud nemá kdo hlídat, a pak litovat, že nemohu chodit s partnerem do kina, na večeře, na bezstarosné dovolené, tančit......
Naše učitelka biologie, která vedla předmanželskou výchovu, říkala chodit s někým i za cenu, že s ním do života nepočítám, ale je důležité učit se vycházet s opačným pohlavím. Ovšem ona měla tehdy na mysli věk kolem dvacítky, v té době byla 25 letá žena už pomalu stará panna Jak ve věku kolem třicítky, netuším.