To není tak, že by ho klávesy rušily, jeho štve, že budeš mít vyšší vzdělání.
Já si takhle kdysi dodělávala doktorát. Manžel mne nepodpořil, spíš srážel. Udělala jsem ho vpodstatě načerno. Nastudovala jsem všechno po večerech, jednoho dne ráno odjela, večer přijela a doma mu jen suše oznámila termín promoce. Zpočátku byl nadšený, že pozve sestru, rodiče, že se ještě podobné akce neúčatnily, ale když jsem řekla, že pozvu bráchu a tetu (žili jsme u ní po smrti rodičů, nahradila nám mámu), tak bylo zle a to mi zakázal s tím, že když pozvu své příbuzné, bude zle, protože on je tam nechce. Na to jsem mu řekla, že je to MOJE promoce a JÁ rozhodnu, koho pozvu. Poslala jsem ho kamsi a po pár letech jsme se rozvedli. Taky prostě trpěl komplexem méněcenosti a po doktorátu se mi otevřeně vysmíval, když jsem kvůli péči o dítě dost dlouho nemohla sehnat práci a chodila jsem uklízet. Dneska mi nechybí, ale díky škole mám lepší práci, především bez těžké fyzické dřiny.