Přidat odpověď
Ráchel, ono hlavně hodně záleží na podání. Nedávno jsme to řešily s jednou kamarádkou a ona řekla: "Já jsem se rozhodla žít se svým manželem až po svatbě proto a proto." A já jsem na to odpověděla: "Já jsem se rozhodla se svým partnerem žít už před svatbou proto a proto a společné soužití jsem brala jako předstupeň manželství proto a proto." A bylo to. Vysvětlily jsme si svoje postoje, rozhodly jsme se, jak jsme my i naši partneři po zralé úvaze uznali za vhodné a bylo to. Ani jedna z nás neměla potřebu tu druhou přesvědčovat o tom, že jednala špatně.
Protože k čemu je dobré, když partneři po svatbě zjistí, že se k sobě nehodí a pak jsou do konce života "nuceni" žít v nešťastném manželství, když rozvod také není nic ke chlubení? Ale chápu, že o tom debata nebyla.
Jinak musím uznat, že máš pravdu v tom, že občas reaguji příliš ostře a že nemám ráda pokrytectví.
Předchozí