mám obě zkušenosti:
dcera začínala na flétnu , nejdřív klasicky, ve školce, pak chodila na hodiny k jedné píučce ( v podstatě soukromé hodiny), jako jo, něco se naučila, ale co pak dál? Takže aby se fakt naučila, tak LŠU - jenže - nebyla zvyklá se učit noty - právě jak píšeš, hrála písničky, co ji bavily, musela do nauky od 1. stupně, což ji otravovalo, protože tam byly malé děti, po nějaké době se muselo rozhodnout, co dál ( zobcovka je spíš jen příprava), vybrala si další nástroj sama, ale porotže prostě nebyla "chycená drápkem", tak si nakonec stejně vybrala sport a s hudbou sekla ( a to nebylo o tom, že by neměla talent na muziku)
u syna jsem byla poučenější - začal chodit rovnou do LŠU hned jak to bylo možné, nauku zvládají malé děti nějak přirozeně, teď bude z flétny přestupovat v pololetí na další nástroj ( je mu 9). Velkou výhodu v LŠU vidím v tom, že jednak to mají s dětma zmáknuté, jak s nimi pracovat a motivovat je, pořádají vnitřní koncerty pro rodiče a případně pro veřejnost, kdo chce, chodí třeba hodně důchodkyně - celá parta, kdy při vystoupení děti přehrávají co se naučily, vždy cky je to z nějakého oddělení ( tj. dechové, kyterové, zpěv atd) zvlášť, aby děti už od začátku viděly, jaký ta hudba může mít i smysl ( tedy potěšit nejen sebe ale i druhé). V naší LŠU je několik orchestrů, kde se může uplatnit v podstatě každé dítě, které něco už umí. Taková možnost při výuce soukromým učitelem není. Určitě má i toto své výhody, ale osobně jsem za LŠU. Pravda je, že u nás je hodně dobrá.