;-))
Připomněla jsi mi, že jsme měli v mládeži slečnu, hodně potom kamarádila s mojí mladší dcerou. Přišla k nám jednoho krásného dne, sedávala při bohoslužbách v poslední lavici sama, hned po bohoslužbách zmizela, nechodila na mládež ani nikam jinam, nejezdila s námi na výlety ani se neúčastnila akcí pro mládež. Taková velice tichá, milá, zakřiknutá dívka. Ležela mi dlouho v hlavě. Snažila jsem se s ní párkrát prohodit pár slov, abych ji jen tak mimoděk ujistila, že jsem ráda, že je tady, a že kdyby cokoliv potřebovala, může kdykoliv přijít, ale byla chuděra tak vyjukaná, že jsem se vždycky raději rychle vzdálila. A pořád jsem přemýšlela, kde by mohlo být její místo ... a pak naše Zuzka organizovala jakousi akci pro mládež a aniž by čekala, že se dotyčná přihlásí sama, prostě ji tam zapsala. Zuzka jí nakukala, že když už je tam napsaná, musí tam prostě přijít, že jinak z toho bude mít ona (Zuzka) ooobrovský problém, a jelikož dotyčná byla a je velmi zodpovědná, ač s koleny z rosolu a očima, jak by nakopli štěňátko, přišla. Bylo to takové nečestné a slečně dcerušce jsem to pak dala trochu "sežrat", ale je fakt, že dotyčná na akci obrátila o 180
Později mi říkala, že strašně moc chtěla k nám patřit, chtěla, abychom jí fakt byli bratry a sestrami, ale strach jí v tom dokonale bránil. Stále ji u nás máme, ale je to poněkud jiná holčina než tehdy. STále příjemná, stále nenapravitelně hodná, ale teď je to ona, co drží otěže