Nepročítala jsem celou dizkuzi,tak neví jestli nebudu někoho opakovat.Máme v okolí dvě dvojice,které si nedávno adoptovali míma,jedni dokonce 3-měsíční.Jsou strašně šťastní,hodně toho kvůli nedařícímu se početí zkusili(fyzicky i psychicky)Mám pocit,že si klučíka strašně moc váží,nebo spíše té šance,co dostali.Moc se přimlouvám,pokud je to trochu možné-donosit a dát k adopci.Vím,že je to asi velký záhul na psychiku,ale to potrat také,ne?Udělá tím někoho VELMI šťastým.
PS:mám 2 kamarádky které porodily dvojčátka,když jejím prvorozeným nebyli ještě dva roky(jedna čekala 3)a zvládají,možná by jí pomohlo si s někým takovým popovídat