Má dcerka si vymýšlí, že je někdo jiný. Vždycky se někým nadchne, a pak dělá, že je tou a tou postavičkou, nebo někým známým nebo nějakou její kamarádkou. Samozřejmě, že dá roli i mně. Takže ji nemůžu už skoro nikdy oslovovat jejím jménem, a ona mě oslovuje, jak mě přiřadila. Je to skoro už 95% času, už ani nevím, kdy jsem ji řekla jejím jménem a ona se proti tomu neohradila. Je to dost ubíjející, hlavně venku, když mě oslovuje jménem nějaké postavičky z tv nebo podobně. Vysvětlila jsem ji, že venku jsem maminka a hotovo, že budu hrát až doma. To pomáhá jen málokdy. Je to jen bujná fantazie? Už to trvá několik měsíců, a fakt je mi divně, když nemůžu vlastní dcerku normálně oslovit... Když ji oslovím jejím jménem, tak se začne vztekat, že není xxx, že je xxxx.