nasciturus innocens est, víte, to je věc, která mne na celém "Děkujeme-odcházíme" trápí, protože se již nyní dotýká těch, které mají v březnu termín porodu a těch, kteří se v tu dobu mají narodit. A o to více mne trápí, protože nenacházím řešení. Katastrofální státní zdravotní politika přinesla po dvaceti letech své ovoce, to nyní dozrálo jako trpké, páchnoucí, otravné. A sklízení těch plodů stát přihlíží s bohorovnou jistotou, že se nic nestane, chlácholí, že o nic nejde a přitom zvažuje vyhlášení čehosi podobného katastrofě a jednání bezpečnostní rady státu a chce hledat viníky. A president neuměle vzpomene V. Dyka, nejspíše bez znalosti podmínek, ze kterých báseň složil a proč. Tragikomické je, že antikomunistu Dyka zneužívali i komunisté.

Nicméně k věci samotné, dopad je zatím toliko varovný, a to různě výrazně od místa k místu, od oboru k oboru. Mně naskakuje husí kůže při představě, že děcko dusící se nebo v bezvědomí nebo jinak náhle a těžce nemocné pojede sto kilometrů pro zdravotní péči. A to je věc, pro kterou celou situaci vnímám jako vážnou, protože v takové věci nelze moc spoléhat na chlácholení, že to nějak dopadne a nějak to půjde. Pro takovou věc musí být jasno, musí být dáno na vědomí všem co a jak v takových situacích dělat, jak si počínat, kde najít co je zapotřebí. Scénáře jsou státem slíbeny, také krajskými samosprávami i zdravotními pojišťovnami. Vyčkejme tedy, až budou sděleny. Mělo by to být včas, aby se lidé mohli připravit na růlzné varianty. A pokud připraveny a sděleny nebudou, je na občanech, aby urgovali stát a zdravotní pojišťovny a žádali jejich garance. To je zatím jediná cesta občanské angažovanosti. Občanům není nic po starostech státu, který si je sám nadrobil. Nejde o náhle vzniklou živelnou pohromu, ale o tři čtvrti roku avisovanou věc, které se stát vysmíval a o které ještě 27.12.2010 tvrdil, že neznamená žádnou apokalypsu. Do 01.03.2011 je péče zajištěna, byť s ohledem na různé průvodné jevy už v únoru bude mírně omezena. Těhotné, plátkyně zdrav. pojištění, které mají termín porodu v březnu, by měly získat občanskou podporu ve svých žádostech o garanci a zajištění dostupné (časově i prostorově) péče. Občané by se měli více než na nadávání na lékaře soustředit na svá práva a na přístup k nim. Garantem toho přístupu je stát a dílem i zdravotní pojištovna. To jsou místa, na která je třeba se obracet v té věci.