Chtělo by to klinického logopeda, který pozná co a jak. Se synem jsem byla poprvé ve 3 a čtvrt. Tehdy mluvil pár slov, postupně se rozmlouval a na podzim (3 a třičtvrtě) začal mluvit všechno. Ale špatně skládá slova do vět a nemluví před ostatními, jen doma a koho si náhodně vybere. S dětmi komunikuje, ovšem nesmí tam být dospělý. Logopedka ho tak omrkla, nechala mluvit se mnou, aby slyšela a od té doby se seznamují
. Nicméně jí ještě nic neřekl, takže nevím co říká špatně. Prý má blok a dokud nebude mluvit dobře, mluvit nebude. Doma už je mu to asi jedno, i kdy je pravda, že mluví celkem hezky. Ale třeba míň mluví i u rodičů.
Doktorka říkala, že na něho nemáme tlačit, neříkat nic o problému a nedělat problém tam, kde problém není. A žádný učení mluvení a žádný opakování (což teda nedělal), žádný opravování a nikomu neříkat, že nemluví (což se prakticky nedá). Přeji hodně trpělivosti. Je to docela drsný jednak poslouchat mrčení, kňučení, řev, vztekání, rady ostatních, kecy ostatních a semtam sám člověk pochybuje :-(. Nicméně hodně mě to naučilo to, že každé dítě má své tempo a svoji hlavičku, přes to prostě nejede vlak.