snad v sedmnácti, v kempu na Vltavě na nějaké vodácké akci...čtyři piva...strašně mi to nechutnalo, ale pili to všichni a já jsem chtěla vědět, jaké to je, když se člověk opije Když se mi konečně začala motat hlava, šla jsem uspokojena výsledky svého výzkumu spát... ani mi nebylo moc blbě

Podruhé v devatenácti, těsně po maturitě...na třídním rozlučkovém srazu jsem z nešťastné lásky vypila snad půlku rumu, půlku šampusu a cosi zeleného...za pár minut. Nutně jsem se potřebovala ztřískat do němoty, abych dokázala sdělit své nejlepší kamarádce, že miluju jejího kluka (on mě teda nechtěl a nic mezi námi nebylo, ale já jsem už jen to úpomyšlení považovala za šílenou zradu...ty výčitky svědomí... ). Samozřejmě jsem to do sebe nalila, vyklopila přiznánáí a tam moje vzpomínky končí
Probrala jsem se ráno a když jsem se tak nesměla ptala spolužačky, co se v noci dělo, upřela na mě utrápené oči a řekla: "A fakt to chceš vědět?" Tak jsem uznala, že asi ne...
A špatně mi taky nebylo...asi jsem se v noci vyzvracela z podoby, přece jenom, nalít to všechno do sebe v podstatě na ex...
Ale následky nemám Nepiju, ale spíš že mě to nebaví...nikdy mě to nebavilo, ale prostě jsem musela