Jinak od mala jsem je dělila, vždycky jsme si to náramně užili. Děti i my rodiče. Jednou šlo jedno se mnou do muzea, druhé s tátou na motokáry, podruhé se to vyměnilo, hrozně si toho vážily, že mají rodiče jen a jen pro sebe

Až skoro do tří let nevěděly, co to znamená "dvojčata". Nikdy jsem je tak nenazvala, až asi ve třech letech se jich zeptala paní v lékárně "Vy jste dvojčata?". Jedno dítě odvětilo: "Ne, já nejsem dvojčata, já jsem ptáček" zamávalo ručkama a odfrčelo, druhé vážným hlasem proneslo "Ne, já taky nejsem dvojčata, já jsem tátův kocourek" )