Ahoj, já už mám zase dotaz...

Potřebuji se s Vámi poradit o jednom dilematu, které aktuálně (ale vlastně latentě už dýl) řeším. Uvažuju o změně dětské doktorky. ALE vlastně nevím zda mám(e) "dostatečný" důvod - ve smyslu, že se vlastně téměř nic nestalo – žádné nehorázné chování dr., špatná diagnoza atd. Navíc tam skoro nechodíme, protože kluci nebývají téměř vůbec nemocní (ťuk ťuk )... Leckdo by si tudíž asi kladl otázku, proč to vůbec řeším, když tam v podstatě chodíme jen na ty prohlídky každé dva roky, ty že snad "přežijeme"…

No ale vlastně možná právě proto: Když chodí někdo s dítětem k lékaři furt, tak se jedna míň povedená situace jakoby „ztratí“, zatímco když tam jde jednou za čas a není to ono, zafixuje se to mnohem víc (možná víc mně než dítěti, nevím?).

U této dr. jsme od té doby, co jsme sem přistěhovali, tehdy byl prvorozenému 1 rok. Doktorku jsme si tehdy vybrali, že na mě/nás působila příjemně, komunikativně (pro mě nezbytné – nesnáším když mi dr. nebo kdokolin jiný věci nevysvětlí, nebaví se se mnou apod.), navíc se vyzná i v homeopatii (kterou nikomu nevnucuje, ale kdo má zájem tomu poradí) má CRP přístroj atd. Chodili jsme tam se starším a pak i mladším synkem na očkování (tam nebyl problém se individuálně domluvit, očkovat později atd.) a prohlídky, jednou za čas i nějakou nemocí – a celkem rádi, právě proto, že byla vstřícná, komunikativní, trpělivá atd.

Trochu mi časem začalo vadit, že sestřička občas(?) něco popletla - napr. na jaké očkvací látce jsme se domluvili apod. (což moc profesionální, není resp. na mě tak nepůsobí) ale vzhledem k tomu, že si tyhle věci stejně hlídám, tolik to nevadilo.

Pak se mi ale bohužel stalo, že se přístup paní dr. změnil dost k horšímu, aspoň jsme to tak vnímala
To už je dva roky, bylo to při 5leté prohlídce staršího synka, dost mě to tehdy zaskočilo... Pamatuji si to, i když jsou to už dva roky.

Při prohlídce byla - pro mě nečekaně - velmi strohá až autoritativní, na mé dotazy reagovala podrážděně, až mě to zarazilo (dřív taková nebyla!). Až při mém opakovaném pokusu o smířlivou a konstruktivní domluvu obrátila a byla "skoro jako dřív". Divila jsem se, co to předtím do ní "vjelo", vůbec ji takto neznám... Měla jsem z toho nedobrý pocit.
Možná měla nějaké osobní či zdravotní problémy (? - jen vím že byla ten podzim předtím v nemocnici a také bylo vidět, že dost přibrala, ale nemusí to samozřejmě souviset). Tak jsem doufala že to bylo jen dočasné, ale začala jsme už tehdy trochu uvažovat o změně pediatra...

Třem pediatrům zde v okolí jsem tehdy dokonce napsala email – s dotazem zda ještě berou nové pacienty a taký dotazy ohl. jejich názoru na některé věci, ve kterých bych se s lékařkou ráda shodovala a nemusela se “hádat”. Vstřícně odpověděla mj. i jedna, kterou máme stejně blízko jako tu stávající, mám na ni dobré reference a o které jsme shodou okolností úplně zpočátku uvažovali, ale pak padla volba na tu první (tak nějak skoro náhodou).

Pak následovala 3letá prohlídka malého, to proběhlo jakžtakž OK
No a teď nás čeká 7letá prohlídka staršího, na jaře 5letá mladšího. A je to tu zas...

Snažila jsem se nebýt předpojatá (můj muž mi radil, ať to beru tak, že tehdy prostě ujela a ať jí dám ještě šanci, s čímž jsem souhlasila) a chystala se synka objednat na 7letou prohlídku. Mezitím nám ale přišel od dr. lístek, že máme přijít tehdy a tehdy, hotovo. To mě už zase trochu nakrklo – chápu kdyby obesílala lidi, kteří tak a tak dlouho po narozkách dítěte na prohlídku nepřišli. Ale takhle nám přikazovat termín (dřív to nedělala)… to dřív nedělala. A navíc to bylo na jeho narozeniny! Jasně, na narozky nemáme nic lepšího na práci než jit k dr, že?!
Prostě mi to už zase přišlo jako typické po té změně – bezmyšlenkovitost (kartu s datem narození přece musí mít vyndanou, když zjišťujou koho obeslat) a autoritativní přístup (někdo mi něco přikáže a když to tak nechci, mám se ozvat já – místo abych se sama ozvala o své vůlil; nemám tohle ráda).

Napsala jsem jí SMS (kdysi mi dala na sebe mobil), že děkujeme za pozvánku, ale že na jeho narozky nepřijdeme, ale ráda bych se domluvila na jiném termínu. Slušně, s pozdravem atd. Ona odepsala: “Zavolejte do ordinace, takhle se nedomluvíme.” Bez pozdravu, podpisu. Hm, tak nevím…
To volání do ordinace jsem odkládala až do dneška, měla jsem blbý pocit, ale pak zavolala. Řekla jsem o co jde a ¨poprosila zda bychom mohli domluvit jiný termín. Ona (byla na telefonu přímo dr., nikoliv sestřička) na to “jasně, termín Vám dám” (ne “domluvíme se”) a pak “24.1., 15 hodin”. Já na to “Co je to prosím za den?” Ona: “Pondělí.” Já jsem asi trochu zaváhala, neb jsem v hlavě řešila, jak to udělat s malým, zda bude déle ve školce atd. Chtěla jsem se zeptat zda by to nešlo třeba dřív, třeba hned po obědě. Ale to už řekla “Tak nashledanou” a zavěsila.
Tak si nemůžu pomoct, ale ten můj divný pocit se jakoby zase potvrdil. Ta strohost, minimalistická komunikace...

Co Vy na to? Přeháním? Nebo byste poslechli Vaši intuci a šli jinam?

Jo a ta jedna dr., která mi tehdy odepsala, má ještě pořád volno a mohli bychom tam přejít. Podle měilů komunikativní je, mají I webovou stránku atd., ale osobně ji zatím neznám(e).

Díky předem za názory a omlouvám se za tu dlouhou litánii!