no, nevím z jak velkýho bytu holčina je, ale stalo se mi něco podobnýho asi tak před 18ti lety když u mě byla kamarádka (to nám bylo 15, takže už to chování je taky jiný), ale byla prostě v extázi protože s rodiči bydlela v opravdu malinkém bytě 2+1 (měla se sestrou a rodiči společnou ložnici¨, to se v pubertě nese těžko). No a my bydleli sice v bytovce, technicky nic moc (klasika - papundeklové prohýbací zdi kterýma foukalo, obyč. lino na podlaze, nábytek tak porůznu co kde naši sehnali, kuchyň oranžová sektorka....), ale ona z toho byla u vytržení, protože jsme to měli řešené jako 6+1 (měl to být dvougenerační byt), mělo to 3 lodžie (k ničemu, ale byly tam), já i ségra jsme měly vlastní pokoj, naši ložnici, dole byl obývák, kuchyň s jídelnou a ještě 1 pokoj navíc kde jsem měla piáno a máma šicí stroj - z toho právě ona nejvíc nechápala, že máme pokoj který vlastně nikdo nepotřebuje Takže do určité míry tohle chování dokážu pochopit, v dětských očích to poměřování probíhá jinými měřítky... Zkus to v klidu přejít a uvidíš, jestli to bylo jen počáteční nadšení a uklidní se, nebo jestli se takhle chová při více příležitostech.