Za dva měsíce mi končí rodičovská, nastupuji do práce a mám už týden depku jako trám. Já vím, že dva měsíce je "relativně" ještě dlouhá doba, ale kudy chodím, tudy na to myslím a chce se mi brečet. Chápu, že pracovat se musí a každý normální člověk chodí do práce a ženou v domácnosti jsem nikdy být nechtěla...
Stále vzpomínám na první procházky s kočárkem, na pohodičku, klídek, skoro žádné starosti s hlídáním, organizováním času, léto na zahradě, večer u telky se sklenkou něčeho dobrého, ráno žádná honička....ach jo. Na druhé straně jsem ráda,že mám na co vzpomínat, že jsem si to krásně užila, hraní s dětma a podobně. Teď je mi líto, že budu v práci a děti budou třeba s babičkou a ne se mnou....už mám zase slzy v očích .
Měly jste to některá taky tak a co vám pomohlo??? Asi čas, že co jiného. Já už bych tak chtěla aspoň léto .