když jsem nastoupila do práce a starší dcera šla do školky, tak jsem byla hotová, první měsíc jsem trpěla, že nejsem s ní. Pak to přecházelo, člověk si zvykne.
Teď bych se měla v létě vracet podruhé, mladšímu synovi budou tři. Dostala jsem nabídku na zajímavou práci, ale časově hodně náročnou. Mohla bych část dělat z domu, ale i tak toho bylo moc. A musela bych nastoupit za týden. Po velkém rozmýšlení jsem odmítla. Vím, že je těžké sehnat práci, ale můžeme vyžít z jednoho platu. Když jsem si představila, že všechno skončí a začne zase ta honička (zažila jsem s dcerou)... v září začnu hledat něco klidnějšího i za cenu, že budu delší dobu nezaměnstnaná nebo půjdu s platem dolů.
A ty dva dny, kdy jsem si to rozmýšlela, jsem byla taky hotová. Že bych měla to moje miminko (2,5 roku) dát do nějaké školičky...