Rozumím Ti, zažila jsem totéž. Měla jsem depresi, že budu mít málo času na děti, já jsem ten typ, co je na dětech fakt moc závislá, vím, že to není úplně zdravé, ale bojujte s tím, že Co bude, až budou děti ve školce, jsem řešila snad ode dne, co se mi narodilo první dítě. Původně jsem pracovala v soukromé firmě a práce byla časově velmi náročná. Denně jsem začínala už okolo 7 a málokdy se domů dostala před 6. A tak jsem se rozhodla ve svém oboru podnikat.
MD mi končila vloni v létě, a protože jsem už během té doby vedla dva roky vlastní firmu, tak ten návrat do práce na plný úvazek až takový šok nebyl, ale zařídila jsem si to výborně. Cca polovinu práce můžu dělat z domova, takže ne vždy musím posílat děti do školky, ale klidně si je nechám doma a můžeme spolu dělat cokoliv.
Děti můžu vzít do práce s čistým svědomím sebou, mají tam malou hernu. Navíc si platím hlídací paní, takže třeba teď, když byl sníh, brávala děti bobovat a pak mi je přivedla. A pátky jsou mé posvátné dny, v pátky mám volno, jupí. Můj manžel si taky často může zařídit práci z domova, jemu je, pokud nemá jednání, úplně jedno, jestli sedí v kanceláři a nebo doma, naopak doma je spokojenější a většinou tak aspoň zvládne pohlídat nemocné děti, tudíž nemusím řešit co dělat, když má dítě horečku.
Děti ještě nikdy nemusely být ve školce na spaní a ještě nikdy tam nemusely být v pátek. Mně to moc vyhovuje, dělám práci, co mě baví a zároveň jsem pořád matka malých dětí, co na ně má čas.