V dnešní době není sci-fi nutit děti ve školce do jídla.

Jsem učitelka. Sama bych děti nikdy nenutila. Porci si řeknou děti samy, pokud něco na talíř nechtějí, není problém. Já děti nenutím do jídla vůbec, spíš jim to nabízím, míváme k odpolední svačině hodně zeleniny na společném talíři, tak se jich často ptám, jestli ještě někdo nechce.
Moje kolegyně má pravidlo, že chce, aby děti snědly většinu.
Některé děti do jídla nenutíme absolutně vůbec, ani nepoužíváme obligátní věty "ještě lžičku" a ani je nekrmíme, protože prostě jsou děti (u nás ve třídě dvě), které prostě ani neochutnají, děj se co děj.

Ovšem bohužel jsou taky některé maminky, které na nás zase nadávají, že dětem jídlo nenutíme, že ony si ty obědy platí a bla bla bla... Pak je to těžké. Někdo chce, abychom děti nutily, někdo je proti. A to se pak ty děti dost diví, že někdo dojíst musí a někdo ne.

Nicméně seš si jistá, že je to o tom jídle? Nám minulý týden začala denně plakat ve školce holčička předškolačka, moc šikovná holka, která nikdy nebyla moc fixovaná na maminku, do školky chodí od tří let, po obědě chodí domů, nic se u nás nezměnilo, doma prý také ne, přesto každé ráno doma pláče, že nechce do školky a ve školce probrečí spoustu chvil. Nějak nemůžeme přijít na to, čím to je...